Brutal Assault 2019

autor: Richard Selix
datum: 14.8.2019

Největší metalový svátek roku je za námi. Brutal je u konce a čísla hovoří jasně. 23 000 návštěvníků z celého světa, vyprodáno měsíc předem, přes sto kapel různých i nemetalových odvětví. Z Brutal Assaultu se stal kolos. Nicméně kolos v dobrém slova smyslu. Stále si udržuje svou intimitu a relativní skromnost. A to především díky areálu Josefovské pevnosti, která nabízí neobvyklý zážitek oproti festivalům na otevřené ploše.

Pořadatelům se opět povedlo sestavit naprosto neuvěřitelně pestrý line-up kapel. Co je na festivalu nádherné je hudební diverzita. Fanoušek si tak může zajít na post rock, aby hodinu na to slyšel ten nejextrémnější death metal, a zakončil to retro synthwavem, který reprezentovali například Carpenter Brut. Další doménou byla i tentokrát vystoupení kapel, které zas tak často nehrají a jejich vystoupení jsou tak velice vzácným jevem. Tento rok vystoupili třeba francouzští Antaeus, kteří letos odehráli pouze dva koncerty. Zastoupení měly ale i legendy žánru. Své kvality potvrdili Sodom, Anthrax, Hypocrisy, Meshuggah, Emperor nebo Carcass.

Destruction (zdroj:
Photo(s) by Radek Holeš, courtesy of Brutal Assault. )

23 000 lidí na festivalu v Josefovské pevnosti se může zdát jako čirý blázinec. Nicméně není tomu až na výjimky tak. Především člověk na festivalu nezažil větší frontu. Na Radegasta či Plzeň si fanoušek musel počkat maximálně pět minut, a to v noci, tedy v době s nejvyšší kumulací metalistů. Brutal je rozdělen do pěti pódií (včetně ambientní KAL stage). Pouze u jednoho z těchto pódií se daly vysledovat problémy. Zkrátka Octagon stage, která je umístěna úzce mezi hradby pevnosti, na večerní vystoupení nestačila. Projít davem do další části areálu se opravdu dalo srovnat s mlýnkem na maso.

They see you (zdroj:
Photo(s) by Radek Holeš, courtesy of Brutal Assault. )

Pokud člověk neměl chuť na muziku, dalo se v areálu najít spousta jiného vyžití v podobě kina, přednášek, výstav nebo dokonce arcade her. Osobně jsem ani jednu z aktivit nevyužil – hudba zkrátka volala daleko hlasitěji.

Naštěstí ne až natolik hlasitě. Zvuk se totiž stal velkým pozitivem oproti jiným ročníkům. Volume se podařilo stočit o řádnou dávku doleva. Jistě, metal by měl být slyšet, ale po maratonu desítek kapel přijmete s povděkem, že se nedostaví tinnitus. Podařilo se zlepšit také zvuk na Obscure stagi, což je stage umístěna do stanu v zadní části areálu. Kdysi hluková koule, kde člověk stěží rozeznal riff, letos vypiplaný křišťál. I takový „chaos“ jako čeští zlomkrci Perfecitizen byl slyšet naprosto čistě.

Jistou komplikací se mohlo stát počasí. Předpověď byla… no řekněme všelijaká. Chvíli třicet stupňů a výheň, na to zase studená fronta a déšť. Nakonec jsme se ale dostali na zlatý střed. Výheň sice proběhla, ale náhle bylo zase vše zchlazeno na pro bytí normální stav. Snad jen v sobotu mohlo zapršet méně. To už na člověka chvílemi padaly chmury (pokud zrovna v kempu nelámal kořalky). Pokud si to ale sečteme, lepší občasná sprcha, než peklo, které se konalo na festivalu minulý rok. A onen deštík zapříčinil i vtipné situace vzniklé bahnem při sestupu do kempu. Se škodolibostí by se to nemělo přehánět, ale člověk si občas nemohl pomoct.

zdroj:
Photo(s) by Radek Holeš, courtesy of Brutal Assault.

Kaňkou na letošním Brutalu byl zrušený koncert pekelníků Deicide. Prý nestihly letecký spoj. Těžko říct, jaká je pravda, ale na Američany se těšila velká dávka metalheads.

Fanoušci na festivalu jakoby vypadly z té neutopičtější reality. Především chování lidí pod pódiem bylo… krásné. Kdykoliv člověk něco ztratil, dostal ránu loktem, upadl nebo omdlel, vždy mu bylo od ostatních pomoci. Pravdou je, že nejezdím na mimožánrové festivaly, ale nedovedu si představit ideálnější společnost pro trávení dovolené. Lidé vytvářeli masivní atmosféru, a především řádění v kotli nebralo konce. A když se při koncertu českých goregrinderů Gutalax objevila nad rukama davu TOI TOIka, člověk už ani nevěřil vlastním očím.

zdroj:
Photo(s) by Radek Holeš, courtesy of Brutal Assault.

Dobrá, občasné noční řádění v kempu bylo někdy přes mez, ale festival holt není pobyt v rekreačním centru. Ano, Brutal je náročný. Kapel je kvantum a kvalitního spánku naprosté minimum. A i když si člověk poslední den říká, že už na to nemá, nakonec to přeci jen dokope až k závěrečným kapelám.

Kapitán meloun (zdroj:
Photo(s) by Radek Holeš, courtesy of Brutal Assault. )

Jestliže Brutal neztratí nic ze svého kouzla, tak to vyprodání nebude ojedinělé. Tudíž příští rok na zdar, a vzhůru do začínající klubové sezóny.

Mohlo by vás zajímat

Události