Devin Townsend – tulák napříč žánry

Již dvacet pět let je Devin Townsend konzistentním umělcem. No, konzistentní v tom, že máme jasno, co od něj očekávat. Stále vytváří muziku napříč žánry, klestí si cestu skrz na skrz variabilním hudebním světem. Svého zvyku skládat barevně se drží bezmála tři dekády.

Heavy metal a tvrdší žánry obecně byly vždy zaměřeny přímo a konkrétně. Ne tak Devin. Každý rok nabízí balíček všeho od country, new age, ambient noisu nebo orchestrálních výletů. To mu zajišťuje poměrně velkou a pestrou paletu fanoušků. Co ale tento neuchopitelný chameleón reprezentuje? Kdo je Devin Townsend? Kde je jeho hudební identita? S jeho nejnovějším albem „Empath“ zjišťujeme, že Devin reprezentuje vše. Není nikdo a je vše.

V průběhu let, kdy zpěvák a kytarista pomalu pracoval a zvyšoval tak ve světě povědomí o sobě samém se dostal do bodu, kdy si může dělat cokoliv. Nedávný úspěch s živou nahrávkou z Royal Albert Hall s orchestrem a národním sborem Plovdiv ho vrhl do pozice, která nespadá do žádné ze škatulek hudebního vesmíru.

Nespočet let zde existuje konzervativní trend škatulekování v tvrdé muzice. Je třeba definovat umělce, jeho žánr. „Co hrajete? Thrash metal? Heavy metal? Speed metal?“ Jsou to takové krabice plné omezení. Zabrousíte do popověji laděných podtónů a reakce o zaprodanosti se vám nevyhnou. Zkrátka jakmile jednou začnete hrát tvrdou muziku, je to jako upsat se sektě. Vystupování za její hranice se ne vždy setkává s kladnou odezvou. A třeba máte právě takový cit génia, jenž dokáže z hranice vystoupit a velice pomptně přimíchat i jiný žánr. Mělo by to být ctí, ne hříchem.

zdroj zde

Takže, co se stane, když jste Devin? Co se stane, když pojem žánr je pro vás pouze paleta, do které přimícháváte další a další barvy? Townsend nikdy neopustil tento přístup a jeho fanoušci ho následují skrze neprobádané horizonty. Koneckonců ani oni sami nemají mnohdy vyhraněnou škatulku.

Jestliže vaše touha hrát mnoho rozdílných žánru není věcí provokace, ale ilustrací toho, že to opravdu jde a že je třeba objevovat celé spektrum hudebních emocí, proč nevstoupit? Brány Empath jsou dokořán. Devinovi oblíbené škatulky se konečně vyskytují na jediném místě. A neuvěřitelné je, že nit alba je konstantní. Není to žádný projev velikášství, je to prezentace dynamiky hudebních výraziv napříč spektry.

Projekt Empath a obrovské množství zapojených umělců vycházely z potřeby úplné a nekompromisní touhy toho, čeho se kytarista a zpěvák pokoušel dosáhnout po většinu své kariéry. Ambice za tím však vyžadovala strategii, takže Devin začal sestavovat tým stejně smýšlejících jedinců, aby mu pomohl tento úkol co nejefektivněji uskutečnit.

Během celého procesu, ať už úmyslně nebo náhodou, se Devin ocitl v kontaktu s mnoha skvělými spolupracovníky a lidmi, kteří jsou ochotni pomoct a inspirovat. Mezi účastníky byli Elliot Desagnes, Steve Vai, Chad Kroeger, Anneke Van Giersbergen, Ché Aimee Dorval, Ryan Dhale, ženský sbor Electra a několik renomovaných orchestrů z celého světa. Devinova tendece byla pevně zakořeněna v jeho touze jednou a navždy učinit prohlášení. Pomáhat lidem a napomáhat jim zůstat emočně vyrovnáni a soustředeni. V době, kdy je empatie vnímána jako slabost, byla myšlenka vytvořit písně divoce se měnících stylů, které představují potřebu dívat se na život ze všech jeho úhlů.

V minulosti bylo Townsandovi řečeno, že jednoduše nemožné dělat všechny tyto různé hudební směry na jednom místě. Nicméně v době jeho úspěchu a významnou podporou zbytku kolegů byl rozhodnut dokázat, že za prvé to jde, a za druhé to jde v prostředí, které je vůči žánrové prostupnosti velice chladné. Důvěra a žádné kompromisy.

Mohlo by vás zajímat

Kapely a interpreti Nástroje Studio a nahrávání Ze života kytaristů